Když jsem před Vánoci na praxích s klientkami probírala jídelní návyky, často jsme skončily u sladkého. „Nevím, co se mnou je, ale odpoledne mě to přemůže.“ „Nechci jíst sladkosti každý den, ale odpoledne už toho začínám mít dost – no a znáš to, potřebuju vzpruhu.“ Jenže často, když jsme společně hledaly, kde je jádro pudla, vrátily jsme se nakonec k úplnému začátku dne. Ke snídani. Respektive k prvnímu jídlu dne.

Možná to zní banálně. Vždyť snídaně je „jen jídlo“ jako každé jiné. Jenže snídaně není jen jídlo. Je to způsob, jakým si ráno nastavíš tempo. První jídlo dne po nočním půstu – ať už mu říkáš snídaně, brunch nebo jakkoliv jinak, je pro tělo signál, jestli může fungovat v klidu, nebo jestli má být ve střehu. A někdy je to i malý test reality: budeš mít 10 minut na to najíst se v klidu, nebo se tvůj den rozběhne dřív, než se stihneš nadechnout? 🙂

Jak uchopit první jídlo dne pro sebe

Já se na první jídlo dne dívám jako na ladění kytary. Když si ráno naladíš struny dobře, tak i obyčejná táboráková odrhovačka může znít skvěle. Když je ale naladíš špatně, můžeš hrát sebekrásnější song, ale pořád budeš mít pocit, že to prostě není „ono“. U spousty žen se to rozladění během dne projeví velmi podobně.

Jak na sobě poznáš, že Tvoje energie během dne lítá nahoru a dolů?

Dopoledne se objeví nervozita nebo vnitřní neklid. Někdy přijde nečekaný hlad, jindy spíš takové nenápadné „něco bych si dala“. Odpoledne nastoupí útlum, hlava se zamlží a najednou je mnohem těžší odolat něčemu sladkému.

A večer, když konečně nastane klid, se často pořádně najíme. Jídlo je po celém dni odměna, úleva i malý důkaz, že jsme to zase nějak zvládly.

Jenže právě tady se často objeví stud a pocit, že člověk selhává. Ve spoustě případů to ale není selhání. Tělo se jen snaží dohnat celodenní výživové a energetické resty — a sladké je pro něj nejrychlejší zkratka.

Neexistuje jedna ideální snídaně pro všechny. Existuje jen snídaně, která sedí tobě — právě dnes. A to „dnes“ je podstatné, protože:

• jinak budeš jíst, když tě čeká den na nohou,
• jinak když budeš sedět u počítače a mít několik videohovorů,
• jinak ve fázi cyklu, kdy máš přirozeně větší hlad,
• a jinak, když ses prostě jen špatně vyspala.

Věřím, že když začneš sama sobě naslouchat, tvoje tělo ti bude ochotně napovídat, co je zrovna dnes pro tebe nejlepší. Někdy ale neuškodí malý nadhled a tak se spolu pojďme podívat na první dvě krátká zamyšlení, které ti pomohou uchopit snídaňové téma pro tebe na míru.

1) Snídat, nebo nesnídat?

Největší zmatek vzniká ve chvíli, kdy se snažíš dodržovat pravidlo, které funguje někomu jinému. Jenže tvoje tělo není stejné jako moje tělo ani jako tělo instagramové influencerky, která na internetu s velkou jistotou tvrdí, že „bez snídaně je mi nejlépe“. Když se v tom chceš vyznat, je užitečné přestat se ptát, jak to má být správně, a začít se ptát, jak to funguje u tebe.

Snídaně často pomáhá, pokud:

• se budíš hladová, rozklepaná nebo podrážděná,
• máš dopoledne propady energie a zaháníš je kávou,
• bez jídla se ti špatně soustředí,
• míváš chutě už dopoledne (takové to „něco malého bych si dala“)
• večer tě dožene vlčí hlad a končí to nájezdem na lednici nebo spíž.

Na druhé straně jsou ženy, které po probuzení hlad nemají a jídlo jim hned ráno nesedí. To je v pořádku. Snídat „na sílu“ není cíl. Důležité je, aby se pak první jídlo dne nezvrhlo v nouzovou tatranku snědenou v poklusu mezi školkou a prací, která na dalších pár hodin rozhoupe tvoji glykemickou křivku.

U žen se do toho navíc velmi často promítá cyklus. V některých fázích, typicky po ovulaci a před menstruací, může být hlad výraznější, chutě bývají silnější a to, co ti normálně stačí, ti najednou stačit nemusí. V takových dnech je velmi praktické přestat se s tím prát a místo toho tomu jít naproti. Snídaně bývá v těchto dnech často lepší, když je o trochu dřív a o trochu výživnější, protože tělo pak působí klidněji a sladké tě nepřitahuje takovou magnetickou silou.

2) Hned po probuzení, nebo kdy tedy?

Jakmile přijmeš, že snídani si máš nastavit podle sebe, většinou přijde další otázka: existuje vůbec nějaký „ideální čas“? Výživová doporučení často pracují s tím, že snídaně do 1-2 hodin po probuzení je nejlepší. Jenže důležitější než stopky je pro tebe jeden prostý fakt: kdy se u tebe objeví hlad a jak vypadá tvoje dopoledne.

Já to mám například tak, že hned po probuzení hlad nemám. V kuchyni si dám si vodu, začnu připravovat svačiny a snídaně pro celou rodinu, ale až teprve za necelou hodinu začnu cítit hlad.

Ještě jedna věc je velmi důležitá a často se přehlíží: když si začneš posouvat snídani, často se ti posunou i další jídla během dne. A z nevinného odkládání se může stát pozdní večeře, která není ideální pro hluboký spánek. A pak se to druhý den vrátí v podobě únavy, kávy a dalších chutí. Nejde tedy jen o snídani, ale o to, jaký rytmus si nastavíš pro celý den.

Pokud máš pocit, že Tě během dne dochází energie podezřele rychle a večer je nejtěžší odolat sladkostem, nemusí to být jen o vůli. Často za tím stojí něco mnohem prostšího.

Připravila jsem pro Tebe zdarma krátký kvíz „Proč máš chutě na sladké?“. Během dvou minut zjistíš, co se děje s Tvojí energií, a získáš první jednoduchý krok, jak začít chutě na sladké postupně krotit.

Ať je snídaně tvůj nástroj!

Pokud si z dnešního dílu chceš odnést jednu věc, pak ať je to tahle: snídaně není povinnost ani hřích. Je to nástroj. A když ho nastavíš podle toho, co tě čeká a co tvoje tělo potřebuje, může ti ušetřit překvapivě hodně nervů i přemáhání.

V druhém díle se podíváme na otázku, která umí vyvolat vášně: jestli je lepší slaná nebo sladká snídaně, jak ji poskládat tak, abys vydržela v bez hladu a chutí až do oběda, a přidám tři konkrétní snídaňové základy, které fungují v reálném životě.

PS: Pokud jsou pro tebe velké téma chutě na sladké (a hlavně ten pocit, že se vracejí pořád dokola), napsala jsem e-book „Jak zkrotit chutě na sladké“. Není to o zákazu ani o vůli, ale o systému, který ti pomůže nastavit den tak, aby tě chutě neřídily. Klikni SEM a podívej se, jestli je to přesně to, co teď potřebuješ.